Obvykle na Tomášovi poznám, když má špatnou nebo dobrou náladu, má něco za lubem nebo chystá překvapení, ale tentokrát jsem skutečně do posledního okamžiku netušila, že by mohl chtít tento krok v dohledné době podniknout. Tak jsem 21. prosince po lehké procházce a snídani ve Starbucks usazená na lavičce na Kampě překvapeně hypnotizovala krabičku s prstenem.

První „opravdu duchaplné“ slovo, které ze mě vypadlo bylo „Vážně?“, po několika vteřinách, když prvotní šok opadl, jsem konečně řekla „Ano“.

O vánočních svátcích jsme novinu oznámili rodinám a některým přátelům, dokonce se nám během volna povedlo vymyslet datum svatby. 5. červenec, pátek – svátek, tento den se jevil jako naprosto ideální pro svatbu. Už bude léto, večer by mohlo být celkem teplo, navíc to bude začátek prodlouženého víkendu, což znamená dostatek času si to užít a mít více než jeden den sami pro sebe.